Miriam a Bob, kteří fotí během cest po světě. 

Pieniny - Polsko, září 2011:-) Bob

   “Ha. Něco mě hryže v hlavě. Co to ale je? Heureka, už vím. Můj fotoblog měl čtyři roky a já jsem zapomněl na výročí. Konec listopadu. ”
   Tato slova mi zněla v hlavě, když jsem se ráno probudil. A tak musím vše napravit.
   Jak je to vlastně s mým fotografováním? Hlavou mi probíhá celá historie: napřed analogový Zenit E, pak Practica LTL se spoustou objektivů, poté pausa a nástup digitálu: Olympus UZ 720, UZ 500, Panasonic DMC FZ50, Canon EOS 30D, 50D, jako doplněk na cesty Olympus 420 …    
   Kde to skončí?
   Už vím. Občas se mi nechce fotografovat, tak jen ležím na louce, dívám se po hmyzu a čmárám si poznámky k pohádkám.
   Asi bych měl napsat, že mými vzory jsou fotografové typu Capy, Bryana Petersona, Pavla Krásenského, Dana Bárty a byla by to pravda.
   Ale já mám taky rád Ondřeje Sekoru, Ferdu mravence a příhody z jeho světa.
   Tak jsem se vyfotil, aby mě nikdo nepoznal a těším se na jaro.
   Lehnu si na mez, vedle sebe položím fotoaparát, ani se nepohnu, jen se občas líně otočím a budu čekat na pokračování podobného příběhu, jako je  “Saranče a Kámasútra“, “Mravenec, píďalka a kolotoč ,”  které jsem napsal. Třeba s jinými aktéry, stejnou legrací a tito drobní tvorečci na mě budou mluvit.
   “Hej, Bobe, pojď se na nás podívat. To je ale mela na mezi. Podívej se na ty nestydy. Ale také na nás. Kampak se může schovat kolotočář Kočka.”
   A já budu vědět, že v pátém roce fotoblogu jsem doma.

   14.12.2009 :-) Bob

   Bližší informace o blanokřídlém hmyzu jsou zde.
   Při psaní tohoto článku se mi myšlenky rozbíhají na všechny strany. Vzpomínky na fotografování před mnoha desítkami let, černobílou fotografii a možnosti makrofotografie v tehdejším Československu, vzpomínky na pana Safíra, Slávu Štochla, Martina Martinčeka a jejich černobílé fotografie, uspořádané fotografické výstavy, toulky s hmyzem, povídání si se sarančaty, vandry s kamarády (před zkouškou z vnitřního lékařství jsem spadl i s učebnicí do prudké řeky v kaňonu a dodnes mi ty znalosti asi chybí :-)) a vůbec. Musím se soustředit.
   Černobílé fotografie mravence lesního ukazují, jaké fotografie jsme dělali začátkem 70-tých let minulého století. Informační hodnota byla menší, na barevný film jsme neměli peníze.

   Tak asi fotil černobíle pan Safír svoji knihu ze života hmyzu.
   Doba pokročila, fotografujeme barevně, technických možností máme mnohem více, ale základ zůstává: láska k přírodě, drobným tvorečkům i velkým obrům, květinám, stromům, vzdušným proudům i obloze. Albert Schweitzer to nazval “úctou k životu”.
   A já jsem si připravil před pár dny fotoaparát, blesk, oblékl si vandrácké věci a šel škádlit přítele mravence. Neměl dobrou náladu a taky mi ji dal najevo. Vše uvidíte na dalších fotografiích.

Celý článek »

   Začal jsem psát článek o zapadajícím slunci, strašné zimě, kdy fotoaparát odmítá pracovat, sněžnice se zlehka zabořují do zmrzlého sněhu, zapalovač nevydá jiskru a jen zápalky zachrání dobrodruha. A v tom - vše je jinak.
   Myšlenky se mi zatoulaly k mému kamarádovi Lukáši Konečnému.
   Nedávno vyšla kniha, na které se spolupodílel fotografiemi. Listuji stránkami a vzpomínám na chvíle, které jsme společně strávili.

   Půjčil jsem mu moji výbavu na makrofotografii a držím palce, ať se daří.
   A já si budu fotit jen tak.

   Ale to byla strašná zima.

Rejvíz, 26.12.2007 :-) Bob

   Bližší informace o dvoukřídlém hmyzu jsou zde.
   Je prosinec a já vyrazil do přírody zjistit, jaký hmyz si to poletuje v takové zimě. Koutkem oka jsem zahlédl pohyb a uviděl tuto drobnou, ale otužilou tipličku. Patří mezi dvoukřídlý, jemně stavěný dlouhonohý hmyz, který létá při oteplení i v zimě.  Na rozdíl od podobných tiplic má dobře vyvinutá jednoduchá očka na temeni hlavy, její larva žije v opadaném listí a starém, trouchnivějícím dřevě. Vzhledem k období, kdy jsem toto jemné stvoření fotil, se může jednat o tipličku zimní (Trichocera hiemalis).
   No a Canon EOS 50D - je to můj nový fotoaparát, kterým jsem nahradil Canon EOS 30D. Přechod byl docela snadný, ovládání je dosti podobné. Samozřejmě jsem se nevyhnul studiu manuálu. Přivítal jsem větší úchopový grip, čas od času jsem nucen držet fotoaparát jen v jedné ruce a takto má větší stabilitu (nebo se mi méně třesou ruce?). Obrovskou změnou je dvojnásobný počet megapixelů, skok z 8 na 15 mil. je znát. Zatím jsem nedocenil živý náhled při fotografování. Potřeboval bych výklopný displej při fotografování u země, zatvrzele tedy setrvávám při používání úhlového hledáčku.
   Důležitou změnou je také zpracování fotografií v počítači. Snímek v RAWu nemohu zpracovat v Zoneru 10, ten jej neumí. Tak jsem přešel na přiložený program DPP a pošilhávám po Photoshopu.

Jablunkov, 5.12.2008 :-) Bob